O čerstvém kandidátovi na prezidenta Karlu Schwarzenbergovi nenapíšeme nic jiného, než co jsme napsali před čtyřmi roky o Janu Švejnarovi. Schwarzenberg získá náš hypotetický hlas, pokud prohlásí, že si je vědom svých minimálních šancí na zvolení, ale svou kandidaturu postaví na přímočarosti a řekne Čechům, jak se věci opravdu mají. Jen si představte, jak by zabodoval jako morální autorita, pokud by dokázal odhodit politické ptydepe a řekl na rovinu, že tuto zemi je třeba postavit na nohy omezením plýtvání, korupce a planých keců. Asi by tím nezískal velkou podporu mezi zákonodárci, které by tím nepřímo kritizoval, ale určitě by tím probudil některé voliče z letargie. Obáváme se nicméně, že Schwarzenberg není v tomto ohledu o nic lepší, než byl Švejnar. Švejnar se v pozici prezidentského kandidáta brzy ukázal jako žvanil, který se snaží oslovit co nejširší elektorát, komunisty nevyjímaje. K tomu, aby zabodoval, musel by Schwarzenberg říkat věci, které by ho stály nejen hlasy komunistů, ale i jeho protektora Miroslava Kalouska.