Politické krize jsou pro cizince, kteří se snaží učit česky, vskutku božím požehnáním. Jsou ještě lepší než postelové rozhovory párů, které se právě domilovaly, neboť jedince vystavují širokému záběru peprných výrazů. Soutěžit s nimi můžou už jen časté návštěvy hospod. Dokonce i někteří rodilí mluvčí byli nuceni nahlédnout do slovníku, když si Kristýna Kočí pustila pusu na špacír. Kdo mohl tušit, že čeština má tolik způsobů, jakými může „pravá dáma“ popsat „nepořádek“, „hlupáka“ nebo vyjádřit, že vám „do toho nic není“? Když Václav Klaus souběžně se začátkem krize ukradl v Chile protokolární pero, měli z toho dychtiví studenti češtiny dvojnásobné potěšení, neboť si mohli osvojit hned dva nové výrazy:„čórnout“ a „šlohnout“. A pokud náhodou někteří studenti češtiny zpochybňovali důležitost diakritiky, reakce, kterou náhodně obdrželi od okolí poté, co se vyjadřovali ke „Klausovu péru“ namísto „peru“, je těchto pochyb zajisté zcela zbavila. Obojí znamená „Klausův brk“ a trochu představivotsti à la Kočí, případně pořádný slovník anglického slangu vám pomohou pochopit, že někdy si jsou Češi a Angličani mnohem blíž, než se se na první pohled může zdát.