Připusťme na okamžik, že premiér Petr Nečas skutečně chce udělat více pro očistu českého soudního systému a omezení korupce. Třeba na něho docela tvrdě tlačí Brusel, aby přiškrtil penězovody, vedoucí do natažených dlaní českých gaunerů všech formátů. Třeba je jeho primárním cílem uspokojit EU a zároveň udržet otěže vlády a své vlastní strany, a třeba je k dosažení toho všeho i ochoten jmenovat na post ministra spravedlnosti poněkud béčkového kandidáta. Byla by to ekvilibristika nevídaných rozměrů, vezmeme-li v potaz všechny ty kmotry a kmotříčky, kterým bude čelit, a sumy peněz či výše trestů, o které budou hrát. A třeba je exministr Jiří Pospíšil považován za ikonu boje s korupcí neprávem, jak tvrdí Jaroslav Plesl v Reflexu, a jeho skutečným zosobněním je sám Nečas. Co když to byl právě on, kdo prosazoval na post pražského vrchního státního zástupce Lenku Bradáčovou?