Bývalý bankéř a současný ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) mluvil ve středu v Senátu o státní podpoře energetických podniků:

Pokud jde o ty půjčky, ty vlastně souvisejí nikoliv s tím, že by někdo byl v problémech, ale právě s tím, že prostě jsou takto nastavená pravidla obchodování. A jde o takzvané marginy. Každý, kdo prodá elektřinu do budoucna, tak musí její dodání zajistit kaucí. A ta kauce se odvíjí od ceny toho kontraktu a rozdílu mezi takzvanou spotovou cenou. To znamená, jestliže někdo prodá elektrickou elektřinu, a je rozdíl mezi spotovou cenou a cenou toho kontraktu, on ten rozdíl musí složit ve formě kauce pro případ, že by tu elektřinu nedodal. Díky vysokým cenám elektřiny a díky velkému rozdílu mezi spotovými cenami a dlouhodobými kontrakty se tyto kauce dostaly do rozměru, kdy to není otázka ekonomického zdraví té firmy, ale otázka schopnosti takovouto částku v zásadě z cash flow vygenerovat.

Nejsme jediným státem, který takto postupuje. Určitě jste zaznamenali, že například největší evropský obchodník s plynem, skupina Uniper, dostala velmi významnou půjčku od německé vlády. A my jsme ty půjčky nastavili tak, že každý výrobce - tedy nikoliv jenom státem vlastněný ČEZ, který má více než jednu TWh dodávku do sítě a výkon více než 100 MW, tak může o tuto půjčku požádat. To znamená, můžeme o ni žádat nejen ČEZ. A my už jsme od výrobců zaznamenali další požadavky na půjčky. Ale protože se nejedná o státní firmy, budeme s nimi jednat o formě zajištění tak, aby stát nebyl například znevýhodněn vůči bankám. A například i z toho německého příkladu víme, že vlastně německý stát si vzal do zástavy část podílu soukromého a část vlastně si rovnou koupil. To znamená, kapitálově do té firmy vstoupil.

Z tohoto projevu vyplývá, že ve hře jsou tři možné scénáře: zestátnění, zástava nebo zabavení, pokud tedy půjčka nebude splacena.