Ministr zahraničí Spojených států 29. května 1918 prohlásil, že „nacionalistické touhy Čecho-Slováků a Jugo-Slovanů po svobodě mají upřímné sympatie této vlády“. Dva dny předtím otiskly New York Times následující článek.

DR. MASARYK

Očití svědci impozantního průvodu českých, slovenských, jugoslávských, polských a ruských spolků, který v sobotu večer prošel kolem balkonu, na němž stál předseda prozatímní československé revoluční vlády Tomáš G. Masaryk, si mohli všimnout, že tento významný státník a učenec, který právě navštěvuje muže a ženy své rasy v této zemi, je něčím víc než jen vůdcem jedné národnosti. Ti, kdo z galerií Carnegie Hall volali „Ať žije náš první prezident!“, vyjadřovali to, co je spíše více než pravděpodobné, bude-li porážka Centrálních mocností tak drtivá, jak se předpokládá; avšak na demonstracích půl tuctu slovanských ras ve vůdce jedné z nichbylo možné rozpoznat Masaryka jako symbol nového slovanského ducha.

Starý panslavismus, který navzdory spolupráci mnoha čestných a upřímných lidí liberálních sklonů ve skutečnosti sloužil jen zájmům dynastie Romanovců a imperialistického Ruska, padl s odchodem této dynastie a rozpadem Ruska. V této době, kdy Rusko ztratilo své výsostné postavení, se však také sblížily nejzápadnější slovanské národy, Čechoslováci, Jugoslávci a Poláci, kteří základ svého spojenectví našli nejen v příbuzné krvi a příbuzné kultuře, ale i ve svých shodných požadavcích na národní jednotu a osvobození od Habsburků a Hohenzollernů. Západoslovanské národy, které byly nejvíce zasaženy latinskou kulturou a které si musely udržet svou národní svébytnost tvrdým bojem proti těžké přesile, založily svoji demokracii na vzdělání a pěstování inteligentního vlastenectví. A tak zatímco Rusko, náhle obdařené naprostou svobodou, na niž jeho lid nebyl připraven, klopýtá a padá ve spárech Němců, západní Slované jsou tím jen odhodlanější, čím horlivěji se staví proti cizí nadvládě, a tím pevněji jsou rozhodnuti skoncovat s německou nadvládou úplným vítězstvím v této válce. A Rusko, usilovně se snažící být demokratické, hledí na západ, aby získalo novou inspiraci od ducha slovanských ras, které bojují za svobodu a vědí, jak s ní naložit.

Právě tento druh slovanského uvědomění, panslavismus, je-li to ono, který nemá žádné imperialistické ambice, žádnou touhu vměšovat se do života jiných národů, reprezentuje Masaryk; neboť Čechy vedly ostatní národy v boji proti Němcům a Masaryk je vůdcem Čech. Dr. Nicholas Murray Butler ho ne nadarmo přirovnal k Mazzinimu a Venizelovi; a poselství, které přednesl v New Yorku, mohl pronést kterýkoli z nich. „Demokracie je politická pravda“ - to je výrok muže, jehož vírou je demokracie a který vidí, jak se v praxi uplatňuje mezi jeho lidmi. Jeho požadavek svobody nebyl určen pouze Čechoslovákům, ale všem národům východní Evropy, které byly pádem Ruska vydány napospas Němcům.

Co se tváří v tvář tomuto postavení nejzápadnějších a nejkulturnějších slovanských národů, které nyní přebírají vedení své rasy od padlého Ruska, stane se slovanským nebezpečím, které bylo na začátku války pro Němce takovým strašákem? Z německého pohledu zbývá jediné nebezpečí – a sice že Slované mohou získat právo vládnout sami sobě, namísto aby jim vládli Němci.

Původní článek z New York Times si můžete přečíst zde.