Komentátor deníku Právo Josef Koukal ve svém víkendovém sloupku napsal, že by vsadil dolar oproti bobu na to, že chilská scénka z minulého týdne, která umožnila prezidentu Petru Pavlovi ponechat po podpisovém ceremoniálu na místě své pero náhradou za to, jež si před patnácti lety odnesl Václav Klaus, byla připravená. Hrad trvá na tom, že to tak nebylo. A co když bylo? Z milého gesta, které shodou okolností mělo pro Čechy zvláštní význam, by se pak stal kousek, který opravdového státníka není hodný. Pavel se ale evidentně rozhodl, že bude pop-prezidentem, a z tohoto hlediska by bylo docela cool, kdyby se zjistilo, že kolektivní Hrad je sbor intrikujících vtipálků. Podobně je to i se summitem NATO. Pavel by se samozřejmě rád v Ankaře ukázal po boku elity NATO a určitě vyjde jako vítěz, pokud premiér Andrej Babiš kapituluje a dovolí mu se zúčastnit zahajovací večeře. Pavel ale od svých fanoušků získá ještě větší podporu, pokud ho Babiš nechá doma. Stará pravidla diplomacie na Pavla neplatí, protože pop-prezident vyhraje tak jako tak.

Článek bylo možné komentovat na našem facebookovém profilu zde.