Ještě před svou zastávkou v Praze kvůli doplnění paliva minulý čtvrtek pobýval americký ministr zahraničí Marco Rubio v Indii, kde čelil otázce novináře ohledně možné schůzky Donalda Trumpa, Si Ťin-pchinga a Vladimira Putina. Prezident Trump podle novináře naznačil, že je otevřený s nimi diskutovat nejen o Ukrajině, ale také o jaderných otázkách. „Máte nějaké náznaky, že je Čína ochotná jednat o kontrole zbrojení?“, zeptal se novinář. Rubio odpověděl:
No, jediný způsob, jak to zjistit, je zkusit to. Chci říct, že vím, jak se Čína v minulosti k této záležitosti vyjadřovala. Ale nechápu, proč by to mělo být překvapivé – myslím, že... myslím, že je na čase, a nemluvím konkrétně o vás, aby lidé v otázkách zahraniční politiky trochu dospěli, chápete? Podle mě není nic neobvyklého na tom, když spolu představitelé tří nejmocnějších jaderných velmocí světa komunikují. Upřímně si myslím, že to dává naprostý smysl. Ačkoliv mezi sebou mohou mít silné neshody... Zároveň tu však máme prezidenta, který zcela oprávněně nepovažuje samotný rozhovor s někým za ústupek. Slýchávám lidi v televizi říkat, že tím, že s dotyčným jednáte, ho vlastně odměňujete. To je přece absurdní.
Jak chcete například dosáhnout mírové dohody mezi Ruskem a Ukrajinou, když s Ruskem a Ukrajinou nebudete mluvit? Musíte s nimi přece jednat, ne? Vždyť v tom spočívá podstata diplomacie a vyjednávání. Musíte být schopni komunikovat s druhou stranou.
Jinými slovy, světové velmoci uzavřou své obchody týkající se nafty a jaderné energetiky a svět si rozdělí mezi sebou. A stavět se proti tomu je prostě dětinské.