Neexistuje jednoduchý způsob, jak se vypořádat s inflací, takže debata se většinou točí kolem toho, jaká politika je méně špatná. Nyní je to otázka tvrdého a ještě tvrdšího přistání kvůli všem těm nově vytisknutým penězům centrálních bank a nafukujícím se rozpočtovým deficitům krátkozrakých vlád. Všichni vědí, že se nacházíme v prostředí vysoké inflace, způsobené částečně kvantitativním uvolňováním. To mělo v českém případě podobu devalvace v roce 2013. Už méně často si uvědomujeme, že jsme v počáteční fázi deflace, pokud tento pojem definujeme jako zmenšování peněžní zásoby. Nejenže rychle rostou úrokové sazby, ale také FED provádí kvantitativní zpřísňování (QT) zbavováním se dluhopisů. V případě České národní banky má kvantitativní zpřísňování podobu odprodeje devizových rezerv. Tím se guvernér Jiří Rusnok, jež dnes v ČNB končí, snaží udržet korunu uměle silnou. Až se inflace náhle překlopí do deflace, bude to jako za Velké hospodářské krize v roce 1929, někdo zbohatne, někdo zchudne, něčí život se zlepší, jiného to zničí.