Pro některé je dnes 97. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, jež se podle starého kalendáře odehrála 25. října. Pro jiné je to dnes rok od Velké devalvace české koruny.

Připomínání těchto dvou událostí ve stejný den pomáhá ukázat, co mají společného – nucené přerozdělování bohatství, údajně v zájmu obecného blaha, ale ve skutečnosti pro dobro několika vyvolených. Ekonom Pavel Kohout, který prý na devalvaci nevidí ani jedno pozitivum, odhadl objem redistribuce na 100 až 110 miliard Kč.

Česká národní banka to samozřejmě chápe jinak. Pro centrální bankéře byla intervence proti koruně nutná, aby se zabránilo deflaci. Z viceguvernéra Vladimíra Tomšíka se stala tak trochu celebrita, když konstatoval, že je jenom jedna deflace a že je špatná. Podle této logiky by ho současné propady v cenách ropy, zlata a polských jablek měly dost znervózňovat.

Ruským masám trvalo dlouho, než si uvědomily, čemu v roce 1917 pomohly na svět, ale čeští pracující pochopili důsledky devalvace okamžitě. Odbory se zařadily mezi její nejhlasitější kritiky, přičemž předseda ČMKOS Josef Středula tento týden argumentoval tím, že devalvace stojí českého pracovníka každý měsíc v průměru 90 euro.

Komu tedy tyto peníze jdou? Především velkým exportérům, jako je Škoda Auto, kteří vyrábějí levněji a většinu produkce prodávají za „tvrdá“ eura.

Možná je to v dlouhodobém zájmu Čechů. Možná je jejich osudem fungovat jako levná dílna pro Německo. Bylo by dobré rozvinout na toto téma debatu, ale centrální bankéři se nás místo toho snaží přesvědčit, že hodnota se vytvaří tak, že své peníze předáte někomu jinému.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.