Česká média neberou prezidenta Petra Pavla příliš vážně, a to platí jak pro ta, která ho podporují, tak i pro ta, která jsou vůči němu kritická. Pavlovy výroky a činy slouží především k prosazování cílů či politických zájmů těch, kteří o nich informují. Současná opoziční média vyzdvihují Pavlovy kroky, které považují za správné, a ty špatné většinou přehlížejí, zatímco provládní média postupují přesně naopak.

Tento přístup se projevil i ve chvíli, kdy deník The Telegraph zařadil Pavla mezi pět potenciálních kandidátů na pozici hlavního evropského vyjednavače v otázce Ukrajiny. Chyběla hlubší analýza toho, proč byl zmíněn právě on a jaký by mohl být jeho postup při vyjednávání.

Přitom hodinový rozhovor, který Pavel poskytl Paulu Ronzheimerovi ze sítě Axel Springer Global Reporters Network (jejíž součástí je i The Telegraph), obsahoval mnohem více podstatných informací než jen poznámku o „bonbonu“ pro ruského prezidenta Vladimira Putina v podobě obnovení obchodních vztahů, bude-li souhalsit s příměřím na Ukrajině. Zde jsou další důležité body, které v rozhovoru zazněly.

Zaprvé: Evropa nemá žádný plán, jak míru na Ukrajině dosáhnout. Podle Pavla klíčovým předpokladem k získání místa u světového jednacího stolu společně se Spojenými státy, Ruskem a Čínou je formulování jasné představy o tom, jak vyjednat řešení konfliktu na Ukrajině. Evropa je podle něj téměř neviditelná. Pořádá desítky, možná stovky, nejrůznějších jednání, ale je třeba najít způsob, jak celé spektrum projednávaných otázek zjednodušit a sjednotit.

Zadruhé: Evropa by se ve velmi krátké době mohla stát významným hráčem, musí však vystupovat jako jednotný celek, a nikoli jako skupina 27, 30 nebo 32 jednotlivých států. Pavel se domnívá, že by k tomu bylo možné využít již existující platformy, kterou je Evropské politické společenství Emmanuela Macrona. Mohlo by prý podle Pavla dojít k velmi otevřenému a upřímnému jednání za zavřenými dveřmi. Jeho výsledkem by mohl být společný návrh, který by dával smysl většině evropských zemí, ne-li všem. Následně by bylo možné určit lídry, kteří by vystupovali a jednali jménem celé skupiny. „Domnívám se, že respektu se nám dostane teprve tehdy, až přijdeme s dobře zdůvodněným, důkladně prodiskutovaným a koordinovaným stanoviskem, které bude prezentováno jednotným hlasem,“ uvedl Pavel.

Zatřetí: Pavel podporuje diskusi s Moskvou o širším evropském bezpečnostním rámci. Takový rámec by se měl zabývat například bezpečnostními zárukami hranic, režimem otevřeného nebe a smlouvami o nešíření zbraní. Český prezident dle vlastních slov dlouhodobě zastává názor, že mír na Ukrajině je součástí širší evropské bezpečnosti. To by podle něj mohlo být zajímavé i pro Rusko, neboť by mu to pomohlo znovu získat respekt, o nějž tolik usiluje. Součástí těchto jednání by mohla být i otázka Kaliningradu.

Začtvrté: Pavel by neměl problém zasednout k jednacímu stolu s Putinem, ovšem nemyslí si, že právě on by měl být "tím chlapem, který by mluvil za Evropu“. Máme řadu silných a výřečných lídrů, uvedl, a zmínil finského prezidenta Alexandera Stubba a dánskou premiérku Mette Frederiksenovou.

Zapáté: Pavel chce mezitím posílit podporu Ukrajiny a udržet tlak na Rusko, včetně uplatňování tvrdých sankcí, které by omezily ruské zdroje nezbytné k pokračování války. „Věřím, že je to jediný způsob, jak uspět proti nepříteli, který disponuje tisíci jaderných hlavic,“ řekl. Ruský návrh na třístranná jednání s USA a Čínou, avšak bez Ukrajiny a Evropy, by podle Pavla byl mimořádně škodlivý, protože Rusko nemá o evropskou bezpečnost žádný zájem.

Zašesté: Pavel se vyjádřil, že zatím nedokáže posoudit, zda kroky Donalda Trumpa vůči Ukrajině a Evropě lze označit jako „zradu“, nicméně je považuje za chybu. Po letech koordinace postupu vůči Ruské federaci, zpřísňování sankčního režimu a jasného dávání Rusku najevo, že z tohoto konfliktu nevede jiná cesta než k jednacímu stolu, Trump nyní podle Pavla dává Rusku novou naději, že může Evropu i Ukrajinu ignorovat a soustředit se na uzavření dohody se Spojenými státy, případně s Čínou, a uspořádat vše podle svých vlastních priorit a strategií. „To je jednoznačně v rozporu s našimi zájmy v Evropě,“ konstatoval Pavel.

Zasedmé: Pavel uvedl, že pokud by se podařilo nalézt postup, který by vedl k ukončení konfliktu, Rusko by už nemělo důvod podnikat další hybridní útoky, zejména pokud by ho na konci čekal nějaký „bonbon“. Obnovení obchodních a hospodářských vztahů by podle něj pro Rusko mohlo být velmi lákavé, přičemž v Evropě by se tak mohla vytvořit nová rovnováha.

Zaosmé: Poslední bod Pavel v rozhovoru s Ronzheimerem pouze naznačil, avšak 22. října na mezinárodní konferenci Berlin Global Dialogue v německém hlavním městě ho zkonkretizoval. Řekl, že ještě předtím, než bude Rusko ochotno zahájit vyjednávání, musíme přijít s návrhy linií stažení vojsk na obou stranách, které by umožnily dosáhnout kompromisu. O několik minut později hovořil o nutnosti „zachovat územní celistvost a suverenitu Ukrajiny v co největší možné míře, jaké lze realisticky dosáhnout“. Pavel tím v podstatě naznačil, že je připraven zvážit, zda Rusku ponechat okupovaná území, a následně s Moskvou za předpokladu, že se do budoucna bude chovat slušně, obnovit obchodní styky.

Pavlův plán pravděpodobně nezíská většinovou podporu ani v Evropě, ani na české politické scéně. Ti, kdo Pavla v českých médiích a politice obvykle podporují, budou jeho plán považovat za příliš proruský, zatímco ti, kteří jsou vůči prezidentovi zpravidla kritičtí, ho budou vnímat jako příliš rozumný. Výsledkem bude, že rozhovor s německým novinářem i jeho poselství budou brzy zapomenuty.

Článek původně vyšel 30. října 2026 v anglickém znění placeného bulletinu Friday Edition pod názvem „Petr Pavel's European plan for Ukraine“.