Přesně před rokem na pietním aktu Českého rozhlasu k uctění obětí událostí srpna 1968 prezident Petr Pavel řekl, že nežil v prostředí, ve kterém by mu bylo od počátku jasno, co se vlastně tehdy stalo a jaké byly souvislosti invaze spojenců z Varšavské smlouvy. Musel k tomu dospět po dlouhé době, dodal. „Lepší pozdě než nikdy.“ Narážel tím na svou privilegovanou komunistickou výchovu, která mu diktovala pohled na Sověty vedenou invazi až do listopadu 1989. Po sametové revoluci se rychle přizpůsobil novému výkladu. Nyní prochází další proměnou, tentokrát v souvislosti s invazí na Ukrajinu. V aktuálních diskuzích či rozhovorech předkládá plán nové definice zadržování Ruska v rámci nějaké podoby hranic po roce 2014, což by vyžadovalo, aby Ukrajina „dočasně“ odstoupila značná území. To je ve zřejmém rozporu s usnesením Poslanecké sněmovny o bezpečnosti z 19. března 2024, ve kterém konstatuje, že je zásadním zájmem České republiky, aby Ukrajina obnovila svoji územní celistvost v mezinárodně uznaných hranicích. Dalo by se říct, že se Pavel opět pouze přizpůsobuje aktuální realitě.