Extrémní levice je mrtvá. Koncept krajní levice jako protikladu krajní pravice se ze západního mediálního diskurzu takřka zcela vytratil. Ve Spojených státech má Bernie Sanders ke krajní levici mnohem blíž než Donald Trump k opačnému konci spektra, přesto se pro novináře stal strašákem právě Trump, a to dávno před tím, než se dalo kvalifikovaně odhadovat, že republikánskou nominaci skutečně získá. Nyní se jeho pozice zdá být pevná a média nás v jednom článku za druhým přesvědčují, jak nebezpečně napravo je.

Nedávná reportáž New York Times načrtla volební zisky krajní pravice v Evropě. Politické strany přitom deník rozdělil do tří skupin: 1) Středové strany levicové a pravicové; 2) Pravicové a krajně pravicové strany; 3) Ostatní.

Krajní levice není přímo zmíněna a je zastrčena do kategorie „ostatní“. Takové dělení ale bagatelizuje význam například KSČM, která má 33 poslanců a veřejně deklaruje svůj záměr usilovat o vystoupení České republiky z NATO. Zelení v Rakousku, ČR i jinde se také řadí k „ostatním,“ i když mnohé jejich návrhy byly ještě nedávno považovány za radikální.

Říct, že dříve krajně levicové strany se stávají mainstreamem, by diskuzi zjednodušilo až příliš. Přesnější by bylo tvrzení, že se téměř celé politické spektrum posouvá doleva. Radikálně levicová politika se čím dál tím více stává normou, což je také jednou z příčin úspěchu krajní pravice.

Pokud jsou Donald Trump a Norbert Hofer považováni ze extremisty, protože kladou svoji zem na první místo (Amerika na prvním místě, Rakousko především), kdo jsou jejich krajně levicoví protějšci? Někdo, kdo neupřednostňuje vlastní zemi a chtěl by pomoct všem potřebným, jako Barack Obama?

Pokud jsou Trump s Hoferem nebezpečnými nacionalisty, kteří chtějí zavřít hranice pro muslimy, jak by postupovala krajní levice? Otevřela by hranice všem, jako Angela Merkelová?

Skoro každý, kdo se staví proti mainstreamové levici, je nyní automaticky považován za nebezpečně pravicového.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.