Další starý sovětský vtip si dělá legraci z dodavatelských řetězců ve světové velmoci číslo 2. „Jak se vám daří organizovat plánované centralizované zásobování tak velké země?“ ptá se Richard Nixon Leonida Brežněva. „Všechno vozíme do Moskvy a odtamtud si to lidé rozvážejí sami.“ Sovětští občané museli často cestovat do hlavního města, aby si obstarali to, co bylo k dispozici, ale Západ nyní stále více přechází do opačného extrému. Mnozí lidé očekávají, že i chléb a jogurt jim bude doručen přímo ke dveřím a v okamžiku, který jim vyhovuje. Rohlík.cz zjišťuje, že není tak snadné platit kurýrům až 70 000 Kč měsíčně a ještě na tom vydělat. Není těžké pochopit, že pokud byli lidé zvyklí chodit do obchodu a jídlo si sami odnášet, musí se něco výrazně zdražit, jestliže k nim má obchod přijíždět. Ve společnostech silně zatížených dluhy to není dlouhodobě životaschopný obchodní model. Řidiči Rohlíku to pochopili dříve než mnozí investoři.