(see English version below)

Zbigniew Brzezinski, jako poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta Jimmyho Cartera, i Václav Havel, prostřednictvím Charty 77, jsou úzce spjati s Helsinskými dohodami, které byly uzavřeny před 50 lety, 1. srpna 1975. Brzezinski navíc pronesl smuteční řeč na vzpomínkové bohoslužbě ve Washingtonu v roce 2012 po Havlově smrti v prosinci 2011.

V nové biografii Brzezinského od Edwarda Luceho je však Havel zmíněn pouze jednou. (O knize jsme již psali zde.) Autor do ní zařadil fotografii Brzezinského a dalších osobností, které se 19. listopadu 2014 zúčastnily odhalení Havlovy busty v americkém Kapitolu.

My jsme zase „odhalili“ zajímavé setkání Havla s Brzezinskim v pořadu Hovory v Lánech, který odvysílal Český rozhlas 3. července 1994. Celou zvukovou nahrávku najdete zde, díky knihovně Václava Havla, je však nutná registrace.

Hovory v Lánech 3. července 1994

Moderátor: Před malou chvílí, pane prezidente, k nám tady zasedl americký politolog polského původu pan Zbigniew Brzezinski, s nímž jste dnes v poledne hovořil, přijal pozvání do našich hovorů, je tedy myslím na místě, abyste mu právě Vy položil otázku.

Havel: Já bych mu rád položil tuto otázku. On je známý znalec středoevropské problematiky a má svůj názor na to, co se stalo v roce 1938 v naší zemi, co stalo v roce 1948 a v roce 1968. A mě by zajímalo, jak na pozadí těchto trpkých historických zkušeností naší země vidí naši budoucnost, co považuje za důležité, abychom zdůrazňovali, chceme-li žít v bezpečí a míru jako součást evropského kontinentu.

Brzezinski: Především bych chtěl říci, pane prezidente, že považuji za velkou čest, že s Vámi mohu vést tento dialog. Je mi známo, že jste velmi obdivován v Americe i na celém světě. A jste obdivován z důvodů, které souvisejí s otázkou, kterou jste položil. Jste obdivován nejen pro vaši intelektuální integritu a schopnost vize, ale také pro Vaši osobní odvahu, a tato odvaha je spjata s osobní odpovědností.

Jsou situace, kdy je třeba učinit rozhodnutí, která mají malou naději na úspěch, ale je třeba je učinit, protože je v sázce cosi životně důležitého. Myslím, že tu existuje paralela mezi tímto a rozhodnutími národů a států. Někdy existují situace, kdy národ musí učinit rozhodnutí, které je věcí národní odpovědnosti, aniž by přitom přesně kalkuloval, jaké jsou jeho šance, jaká je rovnováha sil, prostě proto, že toto rozhodnutí být učiněno musí.

Domnívám se, že kdyby se Československo rozhodlo postavit v roce 1938 Hitlerovi na odpor, průběh evropských dějin by byl velmi odlišný. Bylo by bývalo možné zastavit Německo mnohem dříve. Myslím, že v roce 1948 se Finsko zachovalo správně a Československo ne – v tom smyslu, že Finové dali jasně najevo, že by se bránili proti převzetí moci komunisty. V roce 1968 se Československo opět ocitlo ve velmi nepříznivé situaci, ovšem je také pravda, že Sovětský svaz měl tehdy volnou ruku, neboť náklady na intervenci pro něj byly velmi nízké.

Někdy je třeba, aby národy učinily významná rozhodnutí, o kterých jsem hovořil, i za nepříznivé situace, protože to, co učiní, vytvoří dynamiku a má dynamické důsledky. Vaše osobní odvaha, pane prezidente, podnítila české disidentské hnutí. Rozhodnutí národů bojovat mohou podnítit mezinárodní důsledky, takže agresor je buď potrestán, nebo, což je ještě významnější, k agresi vůbec nedojde.

V budoucnu tedy bezpečnost v oblasti střední Evropy bude do značné míry záviset na rozhodnutí českého, polského a maďarského národa. Pokud jsou tyto národy odhodlány bránit svou nově nabytou svobodu, domnívám se, že bezpečnost této oblasti bude větší a myslím, že v tomto případě by i Západ reagoval s větší ochotou, pokud by v této oblasti hrozila znovu agrese. Tím se dostáváme k otázce zdaleka nejvážnější hrozby. V krátkodobém pohledu se nedomnívám, že existuje takováto hrozba.

Otevírá se příležitost kolektivním promyšleným působením posílit bezpečnost tím, že ji budeme stále více integrovat do západních bezpečnostních struktur včetně Severoatlantické aliance. Já se domnívám, že Česká republika, Maďarsko a Slovensko by měly společně usilovat o přijetí do Severoatlantického paktu, že by možná dokonce měly podat formální přihlášky, formální žádost o přijetí za člena, aby tak přiměly Západ na toto nějakým způsobem reagovat. A domnívám se, že Západ pod vedením příznivě nakloněného Německa a příznivě nakloněné Ameriky by v zájmu posílení širší bezpečnosti odpověděl pozitivně.

Na závěr bych chtěl říci, že z dlouhodobého hlediska si myslím, že bezpečnost střední Evropy bude zachována, že tato oblast bude začleněna do NATO a že bezpečnost bude významně posílena také odhodláním obyvatelstva hájit vlastní bezpečnost bez ohledu na náklady, protože to je v konečném součtu tou nejlepší zárukou bezpečnosti a nezávislosti národa a státu.

Havel: Pane Brzezinski, milý příteli, děkuji Vám nejen za lichotivá slova na mou adresu řečená, ale především za to, co jste řekl o moderní historii naší země a o poučeních, která z ní vyplývají.

(English version)

Havel and Brzezinski in Lány

Zbigniew Brzezinski, as National Security Advisor to U.S. Pres. Jimmy Carter, and Václav Havel, through Charter 77, are closely associated with the Helsinki Accords, which were signed 50 years ago on Aug. 1, 1975. Brzezinski also delivered the eulogy in 2012 at a memorial service in Washington after Havel's death in Dec. 2011.

A new biography of Brzezinski by Edward Luce mentions Havel only once. (We already wrote about the book here.) The author included a photograph of Brzezinski and other individuals who attended the unveiling of a Havel bust in the U.S. Capitol on Nov. 19, 2014.

We, in turn, “unveiled” an interesting meeting between Havel and Brzezinski in the radio program Hovory v Lánech (Conversations in Lány), broadcast by Czech Radio on July 3, 1994. The entire audio recording can be found here, thanks to the Václav Havel Library, but registration is required.

Conversations in Lány on July 3, 1994

Moderator: A short while ago, Mr. President, we were joined by Zbigniew Brzezinski, an American political scientist of Polish origin, with whom you spoke at noon today. He accepted our invitation to participate in our conversation, and I think it would be appropriate for you to pose a question to him.

Havel: I would like to ask him the following question. He is a well-known expert on Central European issues and has his own opinion on what happened in our country in 1938, what happened in 1948, and in 1968. I would be interested to know how he sees our future against the backdrop of these bitter historical experiences of our country, and what he considers important for us to emphasize if we want to live in security and peace as part of the European continent.

Brzezinski: Let me say, first of all, Mr. President, that I consider it to be a great privilege to have this exchange of views with you. You know that you’re enormously admired in America and throughout the world, and you are admired for reasons related to the very question you've asked. You are admired not only for your intellectual integrity and ability to look ahead, but also for your personal courage, courage that is tied to personal responsibility.

There are situations in which decisions must be made that have little chance of success but that must be made because something vitally important is at stake. I think that there is a parallel here with the decisions of nations and states. There are situations in which a nation must make a decision as a matter of national responsibility, without calculating exactly what its chances are and what the balance of power is, simply because the decision must be made.

I believe that if Czechoslovakia had decided to resist Hitler in 1938, the course of European history would have been very different. It would have made it possible to stop Germany much earlier. I think that in 1948 Finland behaved correctly and that Czechoslovakia did not – in that the Finns made it clear that they would defend themselves against a Communist takeover. In 1968, Czechoslovakia again found itself in a very unfavorable situation, though it is also true that the Soviet Union had a free hand at the time, as the costs of intervention were very low for it.

It is sometimes necessary for nations to make the significant decisions I have mentioned, even in unfavorable circumstances, because what they do creates dynamism and has dynamic consequences. Your personal courage, Mr. President, spurred the Czech dissident movement. The decisions of nations to fight can spur international consequences, so that the aggressor is either punished or, more significantly, the aggression does not occur at all.

In the future, security in Central Europe will therefore largely depend on the decisions of the Czech, Polish, and Hungarian people. If these nations are determined to defend their newly acquired freedom, I believe that security in this region will be greater, and, I think, in the case of aggression threatening this region again, even the West would respond more willingly. This brings us to the question of by far the most serious threat. In the short term, I do not believe that such a threat exists.

The opportunity is opening up for collective, well-considered action to strengthen security by increasingly integrating it into Western security structures, including the North Atlantic Treaty Organization. I believe that the Czech Republic, Hungary, and Slovakia should jointly seek admission to the Alliance and that they should perhaps even submit formal applications for membership in order to get the West to respond. And I believe that the West, led by a favorably inclined Germany and a favorably inclined America, would respond positively in the interest of strengthening broader security.

I would like to conclude by saying that, in the long term, I believe that the security of Central Europe will be maintained, that this region will be integrated into Nato, and that security will also be significantly strengthened by the determination of the population to defend their own security regardless of the cost, because this is ultimately the best guarantee of the security and independence of the people and the state.

Havel: Mr. Brzezinski, dear friend, thank you not only for your kind words about me, but above all for what you've said about the modern history of our country and the lessons that are to be learned from it.