Bezpečnostní expert a bývalý zpravodajec Jan Schneider se v komentáři pro Parlamentní listy k odhalení Zdislavy Pokorné o novém poslanci Filipu Turkovi z Motoristů nevyjadřoval zrovna diplomaticky. Mimo jiné napsal:

Novinářka Pokorná z Deníku N je známá jako „tiskový orgán BIS“ a některých dalších složek státu. Ve zpravodajské komunitě o ní koluje řada historek včetně toho, že potřebuje-li BIS Michala Koudelky něco dostat na veřejnost, aniž by se v tom příslušný novinář jakkoli „hrabal“ a jen zveřejnil, co se po něm chce, je dobré se obrátit právě na uvedenou redaktorku. U takto cílených úniků totiž není žádoucí, aby novinář uvažoval, zda jsou informace pravdivé, či nikoli, a jaký je účel jejich zveřejnění.

Zde se nabízí srovnání s Judith Millerovou z New York Times. Jedná se o americkou novinářku známou svými články o údajném programu Iráku na výrobu zbraní hromadného ničení před i po invazi v roce 2003. Později se zjistilo, že její články byly založeny na smyšlených zpravodajských informacích.

Jedna z jejích kolegyň z New York Times, známá publicistka Maureen Dowdová,o ní v roce 2005 v článku s názvem „Žena hromadného ničení“ napsala následující:

Nikdy nevěděla, kdy přestat. To byl její talent a nedostatek zároveň. Přestože nutně potřebovala přísný redakční dozor, nebyla pod žádnou kontrolou, což poškodilo tento deník i jeho důvěryhodnost u čtenářů. Svou přezdívku „slečna záchvat amoku“ (Miss Run Amok) si více než zasloužila.